Faktura

Originální název: Fakturan

Autor: Jonas Karlsson

Nakladatelství: Kniha Zlín

Rok vydání: 2011, 2015

Žánr: Novela

Počet stran: 136

Ukázka: k přečtení zde
Anotace: Práce na částečný úvazek ve videopůjčovně, občasná setkání s hrstkou přátel a nenápadná každodenní rutina zakončená ve většině případů pojídáním pizzy a sledováním filmů v jednopokojovém bytě na stockholmském Södermalmu – tak vypadá život hlavního představitele a vypravěče až do okamžiku, kdy mu v poštovní schránce přistane záhadná faktura na astronomickou částku 5,7 milionů švédských korun. Právě taková je cena za veškeré jeho zážitky a štěstí, které ho kdy potkalo. Jak mohli tomuto nenáročnému filmovému fanouškovi, jenž se spokojí s málem a nemá žádné velké sny či plány, naúčtovat tolik? Nebo je to celé jen mystifikace?

Minimalistická, bizarní a nanejvýš originální Faktura z Karlssonovy sbírky Pravidla hry představuje klenot absurdní literatury zpochybňující to, co štěstím nazýváme a jak ho měříme. Tato novela, napsaná s okouzlujícím humorem a pozorně zachycující slabosti dnešní doby, je zároveň dojemným milostným příběhem, který změní způsob, jakým nahlížíme na svou existenci.  (oficiální anotace)


Slyšeli jste už někdy o projektu LiStOVáNí? Že ne? Chyba! Jedná se o sérii scénického čtení. Každý měsíc skupina herců vedená Lukášem Hejlíkem objíždí regionální divadla, kavárny a další kulturní zařízení s novou knihou. Čtou všechno! Od románů až po kuchařky. Pokud se chcete pobavit a zároveň nabrat inspiraci k četbě, vřele doporučuji. Ale proč o tom vlastně mluvím (respektive píšu)? právě jedno z Listovacích představení mě dovedlo i k objektu dnešní recenze - Faktuře!

Novela Jonase Karlssona, významného to herce švédského národního divadla, začíná, pokračuje i končí velmi netradičně. Hlavní hrdina, jehož jméno se mimochodem za celou dobu nedozvíme,  totiž zjistí, že mu ve schránce přistála faktura na 5 700 000 švédských korun. Nemá nejmenší tušení za co, protože si rozhodně nic za takovou sumu neobjednal. Odhodlá se zavolat na infolinku, kde mu po dlouhé (až 6 hodin) čekací době sdělí, že se přece jedná o cenu Prožitého Štěstí!  Každý člověk na světě musí zaplatit za svůj život! On o tom snad neslyšel? Vždyť to píší v každých novinách a na  každém kroku narazí na bilboard! S Maud, jak se slečna jmenovala, se snaží všemi možnými způsobu řešit svůj "malý" problém. Nikdo není schopný jen tak naráz zaplatit 5,7 milionů! Natož on, průměrný muž středního věku, již dlouhá léta pracující v zapadlé půjčovně filmů, se sestrou a neteřemi, které vidí jednou za rok, s jediným kamarádem, jež se u něj občas staví, aby vybílil ledničku. Žije stereotypním životem. Práce, filmy, zmrzlina, nic moc jiného ho nezajímá. 

Celou knihu sledujeme jeho životní cesty, vracíme se do minulosti. Zjišťujeme, proč je, jaký je. Vše díky rozhovorům s Maud, která se stala jakousi hlavní ženskou postavou. Během děje se jeho dluh ještě několikrát zvýší, jelikož se ukáže, že je vlastně s jeho stereotypním, jednoduchým životem jeden z nejšťastnějších obyvatelů naší planety. Ne-li ten nejšťastnější. Konec byl na mě trochu rychlý a nepřekvapivý, ale to ho činí zajímavým.

Byla to velmi nepravděpodobná částka: 5 700 000 švéd

-ských korun. Nešlo ji brát vážně. Domníval jsem se, že

jde určitě o jednu z těch podvodných faktur, o nichž se

člověk dozvídá z  televize nebo novin. Bezskrupulózní

firmy, které obírají lidi, hlavně ty starší, o peníze.

Hlavní postava je nevýrazný člověk. Nad některými jeho činy jsem se pozastavovala. Ne, že by toho udělal hodně, ba naopak. To je mi osobně trochu proti srsti,  takže jsem si oblíbila spíš Maud, která má naopak svůj život pevně v rukou. Kamarád Robert se mi také moc nelíbil. Ufňukaný, rozmazlený fracek, který vyrostl. Pro příběh není Robert vlastně vůbec důležitý, autor nám na něm ale ukazuje, že člověk se stejnou výchozí pozicí jako hlavní hrdina nemusí mít tak šťastný život, když bude brát všechno až moc vážně. Pak tu máme ještě hrdinovu největší lásku, dívku z vysoké indické kasty, která však musela odcestovat zpět domů, kde jí rodiče již vybrali ženicha, a tak se s ní seznamujeme jen pomocí vzpomínek.

Za co knihu nejvíce oceňuji je její způsob podání příběhu. Karlsson se projevuje jako pozorný současný herec, který ví, že dlouhé monology dnešního diváka ani čtěnáře neohromí. Čtivo ubíhá rychle, svižně. Telefonické hovory se skládají v podstatě jen z krátkých větiček. City jsou podány skvěle. Jediné, co mi trochu vadilo, byly podrobné popisy. Ke knize sice patří, bez nich by to nebylo to pravé ořechové, ale mě přišly místy až moc zdlouhavé.

„Co váš byt?“ zeptala se.

„Pronájem.“

Chvíli mlčela. Potom řekla úsečně: „Vydržte, podívám

se na to...“

Odložila sluchátko a slyšel jsem ji odcházet. Cvaká-

ní klávesnic v  pozadí, jiní lidé, kteří podle všeho také

telefonovali. Několikeré zazvonění telefonu. Žena byla

pryč poměrně dlouho. Konečně jsem ji slyšel přicházet,

znovu zvedla sluchátko.

„Máte nějaký cenný movitý majetek?“

„No, ne... leda tak televizi.“

„Pche,“ odfrkla si, „televize už v dnešní době nemají

žádnou hodnotu. Je velká?“

„Ani ne, dvaatřicítka.

Vzato kolem a kolem tuto knihu rozhodně hodnotím pozitivně. Člověka přiměje se zamyslet, kolik by za své dosavadní štěstí platil on sám. Časově náročná kniha rozhodně není, 136 stran jsem já osobně přelouskala za dva večery. Někdy si rozhodně přečtu i Karlssonovo další dílko - Místnost, v níž muž objeví v práci tajný pokoj, kde by mohl strávit celý život. Teď ale potřebuji něco méně filozofického.

A co vy? Četli jste Fakturu? Pokud ne, chystáte se na ni?

Rozhovor s autorem zde